Občanské sdružení, zal. 1974

Raszyn

2.- 4.6.2006

Na Raszyn jsme vyjížděli tak brzo, že mnozí z nás ani nestihli jít spát. Sraz byl v centru Ostravy ve 4 ráno, pak se jelo k předsedovi nakládat stany, a – kupodivu – jsme vyjeli asi o půl páté. Kolem deváté jsme byli v Krakově. Část šla navštívit zámek Wawel, část se odebrala na Rynk Glowny, čili hlavní náměstí. Zámek Wawel je pozoruhodně ošklivý slepenec všech představitelných stavebních slohů naházených doslova hlava na hlavě. Pozoruhodné je i to, že všechny jednotlivé části by samy o sobě byly hezké, ale kombinace bílého renesančního nádvoří s mohutnou severskou věží z červených cihel působí chaoticky a nevzhledně. Liberálněji smýšlející členové se vyjádřili, že je to „slepené jak vlaštovčí hnízdo“, ti méně liberální soudili, že „oni to plácali, jak jim to vyšlo“. Iritující byl hlavně fakt, že u každé brány stál policajt, což vzdáleně budilo válečný dojem. Nejspokojenější byl Péťa Labaš, který si zakoupil kůži na medvědici za 100 „zlotůvek“. Všichni kůži hladili a ptali se, co je to za zvíře. „Beránek,“ řekl Péťa Labaš. „No, ona říkala bieraniek...“

Po zastávce v Krakově jsme se vydali směrem na Varšavu. Nejdříve jsme na předsedovo přání povinně shlédli německý sladkobolný pseudohistorický film „Andreas Hoffer“ a pak nám řidič Jirka sdělil, že má nějakou komedii a že „oni se tomu obvykle smějou“. Smáli jsme se i my. O rozptýlení během cesty se nestaralo jen video, ale i jeden místní řidič. Z nám neznámého důvodu si vzal na mušku našeho šoféra a blokoval ho v jízdě. Hrozil z auta a ještě ukazoval pouta. Jak náš šofér nuceně přejížděl z pruhu do pruhu, probudilo to klimbajícího předsedu a šel se dopředu podívat, co se děje. Spatřil pitomce a otázal se: „Co je to zač?“ – „Čúrák!“ oznámila mu lakonicky jednatelka, která scénu rozhořčeně pozorovala již delší dobu. „A má to dokonce tam namalované!“ Na zadním skle dotyčného byl totiž neumělou ruku v prachu proveden piktogram, který mezinárodně představuje řečený orgán.

Na místě jsme byli kolem šesti. Postavili jsme tábor, vyfasovali fazole a pod taktovkou úředního šimla podepsali dva exempláře prohlášení o bezpečnosti a ještě jmenný seznam. Z právního hlediska vzato jsme byli obtěžováni naprosto zbytečně, protože dokument byl neplatný – předložili nám ho pouze polsky a žádná k tomu zmocněná osoba nám neučinila ústní překlad. No, Poláci byli spokojení a my posléze taky. Kupodivu odpadly některé známé ponocující firmy, za což jim ty, které vydržely, spílaly. Naštěstí brzy odpadl i polský samozvaný pěvecký sbor zabývající se uměleckou tvorbou ve špatné němčině, který stanoval vedle nás.

Budíček se konal v polském stylu třemi výstřely z děla, což lekavější povahy nekvitovaly právě s povděkem. Na snídani byla nakyslá polévka a klobásy. Seděli jsme na našich zbrusu nových lavicích u našeho zbrusu nového stolu a jedli, když tu dorazil Milan Kouba a usmíval se, na což u něj nejsme zvyklí. „Vidím, Milane, že jsi nějak veselý,“ pravil žoviálně Aleš Kirchner alias Kikin. „No, já jsem se šel projít k těm jezerům a tam se koupaly dvě markytánky, tak mi to zvedlo náladu,“ přiznal se bez vytáček Milan. Kikin mu pátravě a hlavně okatě pohlédl do rozkroku a pravil: „A jak vidím, tak ti ještě neklesla!“ Milan za všeobecného smíchu vrhl do oněch míst vylekaný kontrolní pohled.

Kolem půl jedenácté se šlo na bojiště, kde se konaly přípravy na bitvu. Když se utahaní vojáci vrátili na slíbený oběd, bylo jim řečeno, že oběd už byla snídaně. Na bitvu se nastupovalo o půl třetí, začala ve tři. Vicekaprál Májkl Jenčo, oddělený kvůli zlobení od svého alter ego Jerzyho Superstára, si ve volném čase upevňoval svou autoritu tím, že šikanoval Martina Polácha, který to se stoickým klidem snášel a dokonce se uvolil pózovat na fotku. Také Kikin znovu zaperlil. Zahleděl se do očí „Toho, který má spacák do -20“ a pravil: „Ty, Miro, já jak tě tak vidím, jak se pohybuješ po tom bojišti, tak nemůžu uvěřit, že jsi byl ta nejrychlejší spermie!“

A perlil i komentátor bitvy, která se odehrávala na pozadí několika laťkových, postupně zapalovaných domků představujících Varšavu (tu jim vypálit nedovolili). Tak se vžil do bitevní vřavy, že i s mikrofonem vbíhal na bojiště a pak v posledním okamžiku prchal před koňmi, kteří se proti němu tryskem řítili. K jeho nejlepším výrokům patří zejména: „No, byť to teď naostro, tak by Polacy prehrali, pretože velitel opomněu otočit řadu!“, dále pak: „To byla salva. A tylko jeden mjertvy! Vystřel přešel ponad!“ a nakonec: „A Rusově, přeprašam, Austrijaci... Přeprašam ještě raz, ale my jsme většinou bojovali s Rusami, tak mi to tak ujelo!“ Bitva byla zakončena v době, kdy byli naši granátníci malebně situováni za laťkovým plůtkem, který opustili, aby vyrazili do posledního útoku. Naši huláni, kteří dorazili v sobotu ráno, se bitvy neúčastnili prostě z toho důvodu, že jim včas nepřivezli koně. Zdeněk Ševčík se dal slyšet: „Tak, bitvu u Raszyna 2006 jsem proseděl na sedle v listí pod stromem...“ Po bitvě jsme si ještě udělali památeční fotku a vrátili se do tábora.

K večeři se podávala rýže s masem naší vlastní výroby a pak zelí s klobásou polské výroby. Některým chutnalo, ale Májkl Jenčo se dal slyšet: „Já už chápu, proč mají ti Poláci tak protáhlé ksichty. Kdybysme my museli jíst to, co oni, tak bysme taky tak vypadali!“ Kikin si zase po konzumaci několika nedobových půllitrových plastových kelímků dodal odvahy, a sdělil výčepnímu, že je to pivo pěkně hnusné, ale neodradilo ho to a pil dál. Markytánkám zase vadilo, že zdroj vody se omezoval na barely na mytí rukou, z nichž vyvěral čůrček o průměru asi 2 mm a prasklou pumpu značně vzdálenou od tábora. A všem vadil počet záchodů 2 ks na celý tábor a přesila komárů – odhadem asi 23:1.

Večer a téměř celou noc jsme strávili u ohně zpěvem všech možných lidových písní s velmi hlasitým přednesem a pod neustálou kritikou Jendy Wettera, který vykřikoval: „Máte to hrozně nízko!“ a aby názorně předvedl, jak vysoko to má být, vylezl na lavici. V závěru se provozoval tanec zvaný „běh kolem lavic“ pod vedením předsedy. Provedení bylo opět kritizováno Jendou Wetterem, který pravil: „Pěchota může oběhnout jenom půl kolečka, ale granátníci musí celé!“ Další kulturní vložkou bylo ukládání Milana Drabiny, který už nějakou dobu seděl u stolu v poloze „čtenář“. Předseda ho nařídil vzbudit a odnést. Po dlouhém neúspěšném výslechu na téma: „Víš, s kým spíš? Aspoň jedno jméno!“ vedeném Májklem Jenčem a Jerzym Superstar, zalehl za pomoci gravitace samostatně do jednoho ze stanů, ale vzápětí se z něj zase vypotácel, protože kromě toho, že cestou zlomil tyčku, dopadl na již spícího spolubojovníka. Pak byl naštěstí úspěšně uložen. Protože jsme se u ohně již pozvolna stávali národnostní menšinou, odebrali jsme se spát.

Ráno jsme se nasnídali, sbalili tábor a odnosili věci ke stanu. Když jsme již měli naloženo a stáli shromáždění u autobusu, donesl nám předseda zprávu o patovém výsledku voleb, což nám hromadně zkazilo náladu. A tak jsme zbytek cesty raději prospali. Neloučili jsme se nikterak smutně, protože nám začíná „šňůra“ akcí, která bude přerušena až někdy v půlce srpna.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku