Občanské sdružení, zal. 1974

2. secvičná Ostrava

20.5.2006

Druhá secvičná ukázala, že osud si prostě nepřeje, abychom my někdy někde něco začali včas. Všichni už byli tak natěšení, že se tentokrát před tělocvičnu dostavili 13:55. Ale jen před tělocvičnu. Dostavili jsme se totiž k beznadějně zamčeným vratům. Kaprál Marek Fiala vybídl Dominika Partyku k narušení soukromí správce tělocvičny a jeho rodiny slovy: „Dominiku, přeskoč to a zazvoň na ně!“ Prstem přitom ukazoval na plot vysoký asi 1,70 m. Dominik neprodleně uposlechl kaprálova rozkazu a gymnastickým skokem překonal řečenou překážku. Vrátil se s nepořízenou a nahlásil, že zvonil, že dokonce zvonek i slyšel, čímž experimentálně ověřil jeho funkčnost, ale že tam zřejmě nikdo není.

Marek nejdříve nedobově použil mobil a pak ještě nedobověji odjel autem neznámo kam. Zbytek mužstva se chvíli bavil tím, že demoloval maketu přístřešku pro mužstvo v měřítku 1:50, kterou slepila jednatelka, a tím, že osahával obrovskou roli modré látky na kalhoty z roku 1866, kterou přivezl předseda.

Pak jsme si prohlédli okolí, abychom zjistili, kde by se dalo něco podnikat, kdyby nás nepustili dovnitř. Nic vhodného jsme nenašli, ale měli jsme bezprizorní balon, takže se někteří pustili do zápasu přímo na cestě. „Pozor, tam to nekopej, tam jezdí auta!“ upozornil Majkl Jenčo Jerzyho. „Já to kopnu radši za roh, tam jezdí autobus!“ poznamenal cynicky Jerzy Superstar Viking Sikora. O půl třetí se dostavil Marek – podle výrazu obličeje jsme pochopili, že nepřináší dobré zprávy. Tázal se nás, zda někdo neví, kam bychom se mohli přesunout. Padaly různé návrhy a v okamžiku, kdy už jsme se chystali nasednout do aut, se objevil správce tělocvičny nesoucí přes rameno hrábě a kosu a sdělil nám, že byl na sena. Paní správcová nám vyčetla, že jsme přišli pozdě. Někdo jí nakukal, že máme přijít v jednu, a ona si to zapsala do kalendáře. No, dobře to dopadlo a my jsme se převlékli do „cvičebních úborů“ a odebrali se do tělocvičny.

Předseda dotazem u jednatelky zjistil kolik je hodin, a pak oznámil kaprálovi, že: „Tak je půl třetí. Ta půlhodina se ubere ze cvičení, ne z fotbalu!“, s čímž Marek nesouhlasil. Vyzbrojil se šavlí a patrontaškou, což v kombinaci s krvavě rudými spartakiádními trenýrkami a bílým tričkem působilo poněkud komicky, uchopil pušku a nechal jednotku nastoupit. Oznámil jim radostnou zvěst, že se překládají nové materiály – a ty že si prostuduje a také je to naučí.

Velký Trol Milan Olšar se ihned po příchodu odebral na WC, kde usedl a trůnil. Jeho činnost byla narušena vpádem jednatelky, což mělo za následek, že na sebe chvíli udiveně hleděli a pak jednatelka vycouvala a zhasla. „Rozsviť!“ zanaříkal Velký Trol, který zůstal v titěrné místnůstce po tmě. Dílo dokončil úspěšně a tak se ke cvičení dostavil včas. Při cvičení pochopitelně „zlobily“ známé firmy – Majkl a Jerzy, tentokrát nakazily i jinak vzorného Martina Polácha.

Během hry se hodně padalo. Více než minule. Ivánek Uher, který nehrál, dostal balonem do zad a na židli se posadil raději opěradlem dopředu, aby ho další úder nezasáhl ještě do mnohem citlivějších míst. Vyznamenal se opět Jerzy Superstar. Dočasně byl umístěn do branky. Jak známo, člověk stojící v brance má za úkol zajistit, aby se do ní soupeř netrefil balonem. Jerzy to zřejmě špatně pochopil a jen co se mu naskytla příležitost, vstřelil si gól sám. Jediný, kdo mu za to tleskal, byl Dominik – patrně proto, že byl v nepřátelském družstvu.

Ve druhé brance se vyznamenal Péťa Havránek. Protože má bujnou kadeřavou kštici, která mu padá do očí, ovázal si kolem hlavy červený šátek s černými puntíky. Zase předváděl matrixovské skoky, když tu se to stalo. Balon se odrazil od zdi a podle fyzikálního zákona, že úhel odrazu se rovná úhlu dopadu, se odrazil tak, že zasáhl Péťu zezadu do hlavy. Byla to ukázková řetězová reakce, která se dá vyjádřit slovy bum-bum-bum. Nejdřív udeřil balon do Péťovy hlavy, pak udeřil Péťa koleny do země (tak silnou ránu prostě neustál) a do třetice na zem dopadl šáteček, který úder rovněž nevydržel. No, přežil to a ve hře se pokračovalo až do šesti.

Hrály se celkem dva zápasy. První vyhráli „Hauptmannovci“, druhý „Kaprálovci“ – o jeden gól. „My jsme je nechali, ať se jim zvedne morálka!“ pravil k tomu předseda.

No, a zpravodaj slibuje, že příští reportáž už nebude z tělocvičny, ale z „bitvy na stříbrném jezeře“...

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku