Občanské sdružení, zal. 1974

1. secvičná Ostrava

13.5.2006

Nikam jsme nevytáhli paty už tak dlouho, že se začínalo zdát, že letošní příšerná zima sklátila i granátníky z Ostravy. Pravda, část jednotky byla v březnu v Maďarsku jako hosté Zlatých Hor, ale ostatní už netrpělivě počítají dny (ti více vojensky založení si dokonce stříhají metr) do okamžiku, kdy zase nasedneme do autobusu a společně vyrazíme do Raszyna.

Protože se nám po sobě stýská, vyhledáváme různé příležitosti, jak se sejít. Kaprál Marek Fiala přišel s nápadem, že by se dala pronajmout tělocvična a pod záminkou secvičné bychom si mohli zahrát fotbal. Všechny to nadchlo a tak se sešlo asi 5 balonů, přestože k této hře, jak známo, stačí pouze jeden, a 15 granátníků.

Něco po druhé jsme se sešli (a sjeli) do Přívozu a zamířili do tělocvičny, v jejímž dvoře nás rozšafný dědoušek správce s logem ČD na montérkách důkladně zamkl – asi se bál, abychom mu nebyli ukradeni. Nejdříve se seriózně cvičilo, aby si všichni oprášili loňské znalosti a seznámili se s novými povely. Přestože se cvičení protáhlo na dvě a půl hodiny, někteří si ještě stěžovali, že jsou zbytečně dlouhé přestávky. Ve druhé části cvičení byli vedle sebe nešťastnou náhodou postaveni vicekaprálové a magistři-čekatelé Majkl Jenčo a Jerzy Superstar Viking Sikora. Majkl se nejdříve bavil tím, že dělal opice na jednatelku, která seděla na lavičce s výhledem na jednotku, a pak převzal inciativu Jerzy a ve volných chvílích si vytahoval tepláky až pod bradu – k jeho velké lítosti mu padaly, protože nedisponuje vyklenutým pupkem, na kterém by mu držely. Nakonec se pošťuchovali a hujeřili (při nabíjení bez počítání dob měli vždycky pušky první nahoře) a vůbec se chovali jako malé, školou povinné děti, jak po skončení výcviku konstatoval kaprál Marek. Příští týden budou exemplárně potrestání promluvou do duše – asi to nepomůže.

A pak přišla kýžená chvíle – fotbalový zápas. Vojáci odložili pušky a vrhli se na balony, které jim během cvičení ochotně nafoukal předseda s jednatelkou. Předseda je ale tak přeochotně foukal i proto, aby se dvěma mohl na hrudi vycpat a vytahovat se, že ne jednatelka, ale on má největší vnady v jednotce. Po úvodním neorganizovaném pobíhání a veselém kopání byla jednotka opět seřazena a kapitáni (předseda a kaprál) si měli vybírat družstva. Majkl a Jerzy pobíhali a měnili se, aby byli spolu – čekali totiž, že se bude počítat „prvý“ a „druhý“. Předseda je ale vyvedl z omylu, neboť když došla řada na Jerzyho, překvapivě řekl: „tři“. Nastalo další pobíhání a nakonec se rozhodlo, že si kapitáni budou vybírat. Jerzy byl velmi zklamán, protože zůstal nakonec a při lichém počtu hráčů málem i naocet.

Během zápasu se ukázalo, že Martin Polách a Péťa Havránek dokážou skoky hraničící s Matrixem, Martin dokonce dovede kopat i vleže. Kaprál Marek byl nejaktivnější na střídačce, odkud své beznadějně prohrávající družstvo povzbuzoval pokřikem: „Kaprálovci, do toho!“ a také: „Chce to ofenzívu!“ Předseda se zase vyznamenal tím, že v zápalu hry srazil na zem svého syna Dominika a když ho na to Milan Olšar alias Velký Trol upozornil slovy: „On ho fakt sejmul!“, pravil pouze lakonicky: „Tak co se tam plance?!“ Dominik to později v autě komentoval následovně: „S váma se nedá hrát. Vy máte každý o třicet nebo čtyřicet kilo víc než já!“ Zakopali si všichni. Dokonce i ti, kteří nehráli a seděli na lavičce – ti kopali proto, aby si zachránili holý život, a zejména pak nohy. Velký Trol předvedl několik folklórních skoků, Majkl ukázal, jak se vleže dá přeletět tělocvičnu a nezlomit si ruku, a Martin s Péťou byli za své matrixovské skoky pochváleni předsedovým uznalým konstatováním: „Oni jsou takoví běhaví!“ Došlo také na scénu z akčního filmu, kterou jednatelka nazvala „Černý kondor sestřelen“ – El Condor, vlastním jménem Vlasta Sup nalézající se v brance, dostal takovou ránu balonem, že dal gól svým vlastním tělem.

V šest večer, když už skoro všichni mleli z posledního, se družstvu „kaprálovců“ podařilo zlepšit skóre na 9:2. Běželi na to upozornit Marka, který už se utíral, ale ten je odbyl: „Je to 9:1, tak co mě otravujete s gólem!“ Úplnému zhroucení družstva zabránil pouze fakt, že správce už chtěl jít domů a tak nás laskavě a rozšafně vyhodil. Venku začalo pršet a Majkl kýchal, protože má alergii na kaštany. Ale všichni se těší, že se secvičná a fotbálek bude příští týden opakovat.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku