Občanské sdružení, zal. 1974

Uničov

Oslava 235. výročí setkání Josefa II. a Fridricha II.

25.6.2005

Josef II. a Fridrich II. se roku 1770 sešli v Uničově, aby se dohodli na 1. dělení Polska. Marie Teresie z toho nebyla nikterak zvlášť nadšená, a my jsme málem vypustili duši. Ne ale proto, že bychom nebyli nadšení, ale proto, že bylo úmorné vedro. A jednatelka s předsedou taky proto, že měli v důsledku čtrnáctidenních příprav téměř nevyléčitelný spánkový deficit. Odjezd, přestože v nelidských 5:00 nám poskytl zábavnou vložku. Jednatelka s místopředsedou Mirkem Harenčíkem dorazili v 5:45, protože na poslední chvíli sháněli dřevo na ohřev guláše, a tvářili se velice provinile. Snažili se vyložit z auta a naložit do autobusu co nejdřív, ale pokladník Michal Jenčo je povzbudivě poplácal po zádech a pravil: „Nehoňte se, ještě tu není Mara!“ Marek Fiala bydlí, paradoxně, ze všech nejblíž shromaždišti. Dostavil se v 6 a byl u toho vyfocen. „Ta fotka mi zničí kariéru!“ zabědoval. Pak se nám svěřil se svými pocity. „Já si tak klidně spím a zvoní mi telefon. Podívám se na budík a říkám si: „Ten Velký Trol je úplně blbý! Co mi volá v sobotu v půl šesté!?“ Velký Trol mu zatím jenom chtěl opatrně oznámit, že už měl být 1 hodiny u autobusu.

Vyrazili jsme se 40 minutovým zpozděním. Toto zpozdění se cestou do Jičína, kde jsme měli vyzvednout novojičínskou jednotku, zmenšilo na 30 minut, ale protože jsme ještě kupovali chleba (rekvizitu k vítání císaře), opět se zvětšilo. Ale v Uničově jsme měli zpoždění už jen 10 minut a to bylo v normě.

Dopolední blok startoval v 10:00 úvodním slovem Marka Tichého, který si nás pozval. Nejdříve v kočáře přijel Josef II., kterého představoval jičínský předseda Libor Fojtů. Rozhazoval mezi shromážděný lid čokoládové mince a dal se slyšet: „Ono to teklo, už když jsme to vezli. Já mám zaprasený celý rukáv a nechci vidět ty lidi, co jim to dopadlo na hlavu!“ Pak dorazil Fridrich II. v podání Vlastíka Dostálíka. Ten způsobil menší faux pas, neboť místo aby si kus chleba ulomil a ten si teprve posolil, netroškařil a posolil celý pecen. Monarchové se objali, připili si se starostkou Uničova, která měla případné jméno Kaprálová, a usedli na trůny na pódiu, aby shlédli vojenskou přehlídku. Představení mělo být doplněno hudebním doprovodem, ale nestalo se tak, neboť předseda zapomněl CD doma.

Od 11:30 do 14:30 byla polední pauza vyplněná vystoupením žesťového kvintetu a gotické hudby. Během této přestávky se lid vypařil a s ním i většina stánkařů. Jednatelka s Ivou Fojtů se v marné honbě za „něčím dobrým“ musely uchýlit do místní cukrárny, kde se dozvěděly, že Uničov je ospalé město, že tu nic velkého čekat nemohou a že všichni stejně sedí na pivních slavnostech ve sportovní hale.

Na začátku odpoledního bloku se panovníci prošli po městských pamětihodnostech (mariánský sloup byl, bohužel, v lešení) a pak už dostali slovo prostí vojáci. Hudební doprovod byl už mezi tím dovezen Zdeňkem Ševčíkem a tak vojáci nastoupili za zvuků Radeztkého pochodu. V režii Nového Jičína byli nejdřív naverbováni jak polosvlečení vojáci, tak nic netušící civilisté, kterým bylo hojně nalito zlatého pěnivého moku a kteří byli obšťastnění přízní krásné šenkýřky. Pak už začalo jít do tuhého. Byli biti jak žito a řvalo se po nich. Úspěšný herecký výkon předvedli zejména Péťa Tupý jako zlý kaprál, a vojín Čáp z Jičína, z našich řad pak Ten, který má spacák do -20, který při bití překrásně řval. Proto ho také vybíráme. Když z chlapa jako hora vychází teninký hlásek kastráta, bývá o úspěch postaráno.

Po další hodinové pauze s hudbou se naverbovaní nováčci rozprchli, neboť se jim vojna zdála poněkud jiná, než jim verbíři slibovali. Samozřejmě, že je hledali. Péťa Havránek to nepřežil a byl odklizen se slovy: „Odtáhněte tu mršinu, ať nám tu nesmrdí!“, ostatní tři byli zajati. Nejdříve před „Herr Hauptmanna“, ztělesněného naším předsedou, předvedli Františka Sládečka. Herr Hauptmann si ho prohlédl a z jeho blahobytného zjevu usoudil, že pochází z dobré rodiny. Podrobně se ho vyptal na majetek a pak rozhodl, že by nebylo dobré týrat bohaté lidi, a vrátil ho do vojska. Další byl na řadě Ten, který má spacák do -20. Ten vedl vzpurné řeči a nebyl na tom finančně dobře, takže obdržel uličku. Ani dva průchody mu nezchladily hlavu, takže dostal návdavkem další dva. Pak se umoudřil a odvolal urážky císaře i prohlášení, že na armádu může vykonat velkou potřebu. Vojín Čáp zvaný ironicky Žába se opakovaně pokusil uprchnout a i jinak se choval vzpurně, a tak mu bylo umožněno, aby využil svůj herecký talent a předvedl, jak se správně umírá. Vystoupení bylo ukončeno defilé všech zúčastněných a výstřelem z děla.

Pak už jsme se mohli převléknout do civilu, což uvítala zejména jednatelka, která, jsouc oděna do obručové sukně a korsetu, usoudila, že být princeznou není zdaleka tak příjemné, jak si vždycky myslela. Ony taky princezny zřejmě nemusely stát ve 30oC na pódiu a zahaleny oblakem dýmu ze střelného prachu předčítat komentář vojenské přehlídky.

Povečeřeli jsme řízek a naskládali se do autobusu a vydali se domů. Postupně jsme všechny vysadili. Nikoho to nemrzelo. Příští víkend se uvidíme znovu. Na oplátku za účast na Uničově jedeme s KVH Nový Jičín do Kremnice.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku