Občanské sdružení, zal. 1974

Ludgeřovice

30.4.2005

Do Ludgeřovic nás pozvali organizátoři akce zvané Pálení čarodějnic. Protože jsme se o akci dozvěděli v den, kdy jsme se vrátili z Caldiera, nebyli jsme si jisti, jestli vůbec dáme dohromady dostatečný počet lidí. Byli jsme ale příjemně překvapeni - sešlo se nás 18. Doprava byla rovněž zorganizovaná narychlo a pohybovala se na hranici zákona - vlastně spíš za hranicí. Hulán Zdeněk Ševčík zajistil dodávku, do které se nacpalo 9 lidí dozadu a tři dopředu, čtyři přijeli autem po vlastní ose, huláni se dopravili i s přívěsem a koňmi.

Po krátkém chaotickém hledání hlavní organizátorky Mgr. Piprekové jsme se napochodovali na louku, v jejímž středu stála obrovská hranice s figurínou čarodějnice. Naše vystoupení mělo tři části. V první jednotka předvedla pořadová cvičení, ve druhé chytání marodérů a ve třetí si diváci a děti mohli vystřelit z pušky nebo se svézt na koni.

Potyčka se 4 marodéry, kteří sice slibovali, že uvidíme 4 hrdinské smrti, ale nakonec dělali, jako by byli nesmrtelní, měla velký divácký ohlas. Ve středu pozornosti se ocitl předseda. "Ten Napoleon tam jenom chodí a nedává jim žádné rozkazy," ozývalo se mezi diváky. "Napoleone, pošli je na bodák, ať už je po nich," doporučoval jiný. "Ten, který má spacák do -20" se jako obvykle rval natvrdo a nakonec musel být ušlapán čtyřmi muži. Děti mu fandily. "Ty, černý, utíkej, nedej se!" volaly na něho.

Střílení pro diváky bylo rovněž vděčné. Když jednatelka od mikrofonu oznámila, že se tato možnost nabízí, dorazily k ní děti s dotazem: "A to můžou střílet i malí?" Po kladné odpovědi obklopil vojáky s puškami téměř nepřehledný dav. Nejpěknější zážitek si odnesl Vlasta Sup. Přitočil se k němu malý chlapeček, chvíli ho zbožně pozoroval a pak obdivně vydechl: "Ty jsi ale krásný voják!" Vlasta propadl malomyslnosti, že se líbí jenom klukům, ale podařilo se nám ho utěšit.

Po skončení vystoupení jsme se odebrali ke stánku se steaky a párky. Chyběli tam huláni, kterým se nedařilo dostat nervózního koně do vlečky. Patrně se vyděsil obrovské hranice s čarodějnicí, která byla zapálena hned po setmění.

Ani vracení dodávky se neobešlo bez komplikací. Nechvalně se vyznamenal zejména Lukáš Pavelka, který tvrdil, že přesně ví, kde se v Porubě nachází restaurace Sparta. Předseda, který měl dodávku odvézt, mu uvěřil a pověřil ho, aby navigoval. Lukáš tedy nasedl do jednatelčina auta a sledován dodávkou určoval trasu. Skončili jsme na parkovišti u Domu sester. "Tady to někde je, o mě už se nestarejte, já to mám kousek na tramvaj," pravil Lukáš. Předseda se rozhlédl a protože Spartu nikde neviděl, houkl na Lukáše: "Já ti dám, že jdeš domů! Kam jsi nás to zavlekl?! Tam mazej zpátky do auta - domů nepůjdeš, dokud nás tam nedovedeš!" Po krátkém hledání se Spartu přece jen podařilo nalézt a Lukáš byl propuštěn.

Předseda, jednatelka a Milan Olšar se odebrali do restaurace zvané Berlín (okolí totiž nepřehlédnutelně připomíná vybombardované berlínské ulice) ve Výškovicích, kde jsme měli krátkou schůzi. Řešil se zejména problém podobnosti předsedy s Napoleonem. "Budeme ti muset udělat ceduli "Nejsem Napoleon" a připíchnout ti ji na klobouk!" navrhoval Mirek Harenčík. "To by mi kazilo uniformu," bránil se předseda. "Já bych to spíš viděl tak, že vedle mě bude chodit někdo s cedulí "Toto není Napoleon", na které bude šipka z obou stran!" I toto řešení jsme zavrhli jako nevojenské. Ke konečnému řešení jsme nedospěli ani ve čtyři ráno, kdy jsme se rozcházeli.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku