Občanské sdružení, zal. 1974

Hollabrunn

6.- 7.8.2005

Do Hollabrunnu jedeme na pování Romaina Baulesche. Sraz je nekřesťansky brzo ráno, prší a máme zpoždění. Jak typické. Cestou nabíráme členy ze vzdálenějších lokalit, často přimrzlé ke svému stanovišti. Na hranicích žádné problémy nejsou. Ani s hledáním tábora, protože Rakušané si na reklamě opravdu dali záležet. Plakáty jsou vylepené už od hranic. A kromě toho je tábor vidět od cesty. Autobus zastaví u příjezdové cesty a jednatelka, pověřená vyjednáním vjezdu a rovněž poznamenaná únavou vysvětlí udivenému policistovi, že jsme Rakušané. Policista chvíli hovoří do vysílačky a pak nás instruuje, že máme tábor objet, protože parkoviště je vzadu. Uličky se nebezpečně zužují. Zastavíme u budky, která slouží jako přijímací kancelář. Po dlouhých průtazích a ještě delších hovorech vysílačkou prokládaných zpovědí na téma: „Kdo jste? Jste v civilu nebo v uniformách? Proč jedete tak pozdě? Kam vás máme dát, když je parkoviště plné?“ apod. je nám přiděleno doprovodné vozidlo s upozorněním, že je tam „velmi úzká zatáčka“. Není ani tak úzká, jako spíš hodně levotočivá. Asi tak do úhlu 160o. V táboře už nás čekají. Ukazují na oblohu a tvrdí, že oznámili sv. Petrovi, že máme přijet a proto svítí slunce. Je to dobře. Představa, že by se pole, na kterém je tábor, proměnilo v bahno, není zrovna příjemná. V rychlosti stavíme stany. To už nás zaregistruje několik Jičíňáků převlečených za Francouze a jdou nás pozdravit. „Už vidím tu reportáž,“ řekne Kony v blahé naději, že o něm bude v reportáži řeč. Má i vlastní návrh textu: „Zatímco předseda organizoval, jednatelka v potu tváře zatloukala stanové kolíky.“

Stavba stanů a převlékání proběhne v rekordním čase. Do začátku bitvy zbývá necelá hodina. Nastoupíme včas. A včas je dokonce i oběd, přestože je připravován ve skutečně bojových podmínkách a doslova „na koleně“. Oheň markytánky založí v táboře, daleko od oficiálně vyhrazených prostor. „A to vám ti hasiči dovolili?“ ptají se vojáci po návratu z bitvy. „Dovolili. Jak jsem to začala kopat, tak mě šel vyhodit, ale já jsem se hluboce předklonila a pilně jsem pracovala, takže to dopadlo tak, že mám sem ještě nanosil slámu,“ prohlásí jednatelka. „No, ženy mají jiné zbraně než my,“ konstatuje Vlasta Dostálík. Guláš sní všichni. A nikomu nevadí, že kromě masa, brambor a cibule obsahuje i drobné kousky slámy. Vítr je vítr.

Po obědě jsme téměř všichni donuceni k tomu, abychom si prohlédli polní lože „Toho, co má spacák do -20“. Přivezl si totiž ovčí kožku místo karimatky a svým luxusem se chlubí. Ve spacáku do -20 je mu nejspíš zima a tak potřebuje zespoda přihřát. Protože je mohutné postavy, všichni jeho lože povinně obdivujeme. Po této nucené prohlídce se jdeme podívat do stánků a využít lísky na pivo, které jsou součástí vyfasovaného balíčku stravenek. Výčep je situován u stánků a my začínáme být pomalu nervózní, protože organizátoři se rozhodli zpříjemnit nám pobyt hudbou. Bohužel mají jen jednu kazetu a točí ji pořád dokola, takže po pátém nebo šestém poslechu už nám všechny skladby připadají důvěrně známé. A taky protivné. Diskusní kroužky se raději přesouvají k ohni, kde v družném hovoru vydrží kvůli únavě překvapivě krátce: asi do půl druhé v noci.

V neděli dopoledne se koná polní mše a pietní akt u místního pomníku. „Ta mše byla pěkná. Moc pěkná... ale trochu dlouhá,“ konstatuje František Jelínek. Vláďa Borovička se mší cítí hluboce osloven. „Já jsem tam tak rozjímal a řekl jsem si, že nebudu tolik chlastat. Pak mi z toho není druhý den dobře,“ svěří se nám. Po mši jdeme na oběd. Každý vyfasuje půlku kuřete. Je pěkně dozlatova opečené. Má jenom dvě vady: musí se na něj příšerně dlouho čekat a když už ho dostanete, musíte ho jít reklamovat, protože je uvnitř syrové a nadívané kousky ledu.

Bitva začíná ve dvě hodiny. Komentátor ji uvede slovy: „Jsme rádi, že nás nebe ušetřilo sprchy.“ Ale optimismus je předčasný. Jednotka dělostřelců z Teplic v zápalu boje zanedbala bezpečnostní pravidla a nevytírala po výstřelu hlaveň vodou. Zranění, které tato neopatrnost přivodila, je natolik vážné, že si vyžádá přerušení bitvy a přílet vrtulníku. Organizátoři z toho mají těžkou hlavu. Bude to sousto pro tisk a argument pro odpůrce našeho koníčku. I přes tuto nepříjemnost ale vystoupení dokončíme a pak už rychle balit a domů. Někteří musí ještě stihnout noční směnu.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku