Občanské sdružení, zal. 1974

Albrechtičky

11.9.2004

S městskými slavnostmi se roztrhl pytel a tak jsme se týden po Opavě a Novém Jičíně odebrali do Albrechtiček. Bylo nám řečeno, že máme dorazit ke kostelu. Podle šipek a podle věže jsme se zorientovali poměrně dobře, ale ať jsme se dívali jak jsme se dívali, nic, co by se podobalo městským slavnostem, jsme neviděli. Pojali jsme podezření, že se nalézáme ve špatné obci (při velikosti této osady se jevilo jako vyloučené, že by tady měli kostely dva). Toto podezření bylo vyvráceno tím, že jsme spatřili plakát, na kterém byla uvedena naše jednotka. Dotázali jsme se tedy místní slečny, která venčila psy, a ta nás nasměrovala k hospodě a hřišti, na kterém se už střídaly různé soubory doprovázené dechovkou.

My jsme měli předvést střet francouzských marodérů s rakouskou armádou. Kapitán s potutelným úsměvem přišel k jednatelce a pravil: "Pan starosta nám dovolil, že si to můžeme okomentovat sami." Jednatelka tušila, kam míří, přesto se pokusila o předem zbytečnou obranu naivním konstatováním: "To je od něho hezké. A co já s tím?" - "No... budeš to komentovat? Máš dvě možnosti: buď ano nebo jo." A tak se střet odehrál i s komentářem. Nevím, jestli byli diváci tak vyplašení z toho, že ještě nic takového neviděli, nebo jenom unavení celodenním vyhráváním dechovky, ale působili poněkud ustrašeně a odtažitě. Tato odtažitost byla prolomena v okamžiku, kdy byla ohlášena střelba pro diváky. Té se mezi jinými nadšeně ujal Franta Sládeček, který byl okouzlen tím, jak překrásně mu křeše jeho nová puška.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku