Občanské sdružení, zal. 1974

Letní Slavkov

15.-17.8.2003

Oslava Napoleonových narozenin byla organizována CENS. Po několika drobných karambolech (zaplacení poplatku 400,- Kč za vjezd autobusu na ÚAN v Ostravě, návštěva Klimkovic mimo plán) jsme kolem osmé večer dorazili zezadu pod zámecký park, kde nás autobus vyložil. Po již tradičních prodlevách a nedorozuměních, např. když nám řekli, ať čekáme, že pro věci přijede avia, která se někde zdržela a my pak vyděšeně sledovali, jak se malá přetížená dodávka s nezavřeným kufrem šplhá do kopce k zámeckému parku riskujíc, že se z ní vysypou špatně upevněné pušky, jsme se konečně i s věcmi dostali do tábora.

Společně s KVH Nový Jičín jsme poslepu kolíkovali tábor a stavěli stany, posléze se snažili rozebrat si svoje věci. Přestože jsme postrádali jednu pušku (našla se ve stanu Jičíňáků) a Jičíňáci rovněž jednu pušku (našla se v našem stanu), jsme se nakonec jakž takž ubytovali. Organizace poněkud selhala, protože nikdo nevěděl, co se bude dít a slíbená voda nedorazila. Nenechali jsme se odradit a šli jsme se napojit do restaurace na hlavním zámeckém nádvoří, kde jsme v družném hovoru setrvali až do chvíle, kdy jsme byli bezpečnostní službou zdvořile vykázáni. V restauraci Na hradbách jsme navázali na přerušený dialog a když jsme se pak v rakouských uniformách za svorného zpěvu Marseillaisy vraceli do tábora, pojali místopředseda s jednatelkou úmysl vykoupat se v místní fontáně. Osádka policejního auta, kterého jsme si naštěstí včas všimli a zdvořile se jí otázali na možnost koupání, naši žádost zdvořile zamítla.

Druhého dne jsme se odebrali na snídani a vypili si čaj, abychom se připravili na skutečně náročný program, který skončil až v šest večer. Protože se naše republika postupně začíná přesouvat z mírného pásu do pásu tropického, byl to opravdu záběr - zkuste chvíli běhat po náměstí při 34oC oděni v uniformu ze sukna a v plné polní! Po tom všem nám sprcha, ať už byla jakkoli ledová, přišla opravdu vhod. Den byl zakončen v deset večer tradičním ohňostrojem na náměstí a pochodem do tábora, kde nás navštívil ministr Novotný. To už byl v zámku připraven důstojnický raut, který se dal shrnout pojmem snobárna, a na nádvoří posezení s hudbou, na kterém jsme oslavili povýšení našeho feldvébla Luboše Partyka na kapitána a upevnili své svazky s rakouskou jednotkou Colloredo Mansfeld, kterou nadchl zejména náš zpěv a vyžádala si texty a slova.

V neděli program pokračoval pietním aktem a po jeho zakončení jsme sbalili tábor a věci pracně odnosili k autobusu. Po to všem vypětí nebylo divu, že jsme cestu trávili spánkem, vzpomínajíce bázlivě na naši "křížovou cestu" do Francie. Tahle byla naštěstí kratší.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku