Občanské sdružení, zal. 1974

Hukvaldy

Selské rebelie

24.-25.5.2003

Tuto akci pořádáme již třetí rok ve spolupráci s Fondem Janáčkovy Hukvaldy. Akce je vždycky hektická a na její realizaci se začíná pracovat už v únoru, protože ji od začátku do konce pořádá náš klub. Žádný střet z období napoleonských válek se tam sice neodehrál, ale ten se, koneckonců, neodehrál nikde v našem regionu. Protože si pořadatel žádal změnu, vrhli jsme se tentokrát na selské povstání z let 1775 a 1776.

Přestože až do čtvrtka pršelo, o víkendu se počasí umoudřilo a slunce svítilo až trochu moc (pociťovali jsme to zejména proto, že uniformy jsou ze sukna a na hradě Hukvaldy jsou značné výškové rozdíly). Jako hosty - nebo spíš rebely - jsme si letos pozvali KVH Nový Jičín pod vedením plukovníka Libora Fojtů (jinak německou pěchotu) a Asociaci přátel vojenské historie z Brna pod vedením Vítka Odstrčila (jinak ruské dělostřelce). Na hrad jsme dorazili v pátek kolem sedmé hodiny a hned jsme se pustili do přípravy nástěnek, které představovaly náš klub v minulosti a současnosti, natahování provazů kolem bojiště a stavby pódia pro jednatelku, která měla celý průběh rebelie komentovat.

Celá akce byla mimořádná tím, že to byl napůl vojenský střet, na jaký jsme zvyklí, a napůl divadlo. Samozřejmě, že jsme z toho všeho byli značně nervózní, protože něco takového jsme podnikali premiérově. Horké chvilky si zažila i Dana Wetterová, které byla svěřena vypůjčená videokamera (nikdy nic podobného v ruce nedržela), aby pořídila naše první samostatné video. Jak se později k naší velké radosti ukázalo, zhostila se tohoto úkolu na výbornou.

V sobotu jsme začali v deset hodin pochodem z vesnice na hrad, což bylo při výškovém rozdílu samo o sobě značně namáhavé. O půl jedenácté následoval nástup a prezentace jednotek, který trval až do půl dvanácté. Čas byl vyplněn jednak předváděním pořadových cvičení naší jednotky a jednak předčítáním zajímavostí z období vlády Marie Teresie a Josefa II. u nás, které zoufalá jednatelka čerpala ze stohu papírů před sebou. Úspěch u diváků mělo zejména prohlášení, že Josef II. vydal za své desetileté vlády 6.000 výnosů, což jsou zhruba dva denně - diváci tento počet srovnávali s výkonností našeho parlamentu, který z toho vyšel dost neslavně. U některých členů s vysokoškolským titulem se pak setkalo s nesouhlasem prohlášení, že vojáci byli prostí pasáčci, kteří neuměli ani poznat pravou nohu od levé a proto se jim na nohy přivazovalo seno a sláma.

Samotná bitva měla probíhat podle pečlivě vypracovaného a po minutách rozepsaného scénáře, který však účinkující k nemalému zděšení jednatelky za mikrofonem zcela změnili. Scénář byl zhruba následující: Sedláci dřou na poli pod dohledem drába (jinak našeho logistika Vlastíka Dostálíka), který jim neváhá svou nespokojenost dávat najevo kopanci a ranami holí. Když už udření sedláci (namáhavé bylo hlavně sekání sekerou do samorostu, který byl vylekaným kastelánem označen jako umělecké dílo) nevědí kudy kam, přijede forman z Uher (jinak Ondra Tupý z Nového Jičína), vyškubne komentátorce mikrofon a zařve do něj, že císař vydal patent, podle kterého se už robotovat nemusí. Sedláky to očividně potěší a rozkuráží tak, že si to na místě vyřídí s drábem, který za palby drny prchá na hrad.

Pak se semknou kolem fojta (toho příznačně ztvárnil Libor Fojtů z Nového Jičína) a vyšlou pod jeho vedením na hrad delegaci, která po hejtmanovi (kterého velice autenticky ztvárnil náš předseda Luboš Partyka) vyžaduje, aby zrušil robotu. Hejtman se s nimi ovšem vůbec nebaví a nechá všechno na veliteli hradní stráže, která je nevybíravě vypoklonkuje (této úlohy se s gustem zhostil Marek Fiala nadšeně podporovaný Alešem Kirchnerem, který kokrhal z hradeb, ať táhnou). Sedláci za uraženého řevu, že se po nich střílí, běží dolů pro posily, s jejichž pomocí vyrabují zbrojnici situovanou do místní hradní kaple, od níž zaženou hlídku (tu si zahrál Michal Jenčo a Vlastík Sup, kteří v panujícím vedru vybíhali kopec celkem 4x, pořád pomaleji a pomaleji), a ozbrojeni táhnou na hrad.

Následují drobnější potyčky, obsazení hradu sedláky, jeho vyjedení a vypití od sklepa až na půdu a také zapálení. Rozradostněné sedláky přepadne vojsko, které přivedl dráb a vojáci, kterým se z hradu podařilo uprchnout pod vedením kaprálů Marka Fialy a Mirka Harenčíka. Celá bitva končí výstřely z děla, které sedláky zdecimují. (Novináře zaujal zejména fakt, že před výstřelem z děla byli diváci upozorněni, aby pootevřeli ústa.) Po porážce sedláků přichází hejtman, aby se podíval, kolik nevolníků mu ubylo a vypořádal se s nejhoršími rebely.

Proběhne soud, který na předem jasný výsledek, protože neomezenou soudní moc má hejtman. První zajatec je zastřelen. Druhý odprosí - jeho líbání hejtmanových bot mělo velký úspěch u diváků - a je polichoceným hejtmanem propuštěn na svobodu a se slovy: "My ho máme pořád rádi!" přijat zpět svými spolubojovníky, třetí, nejvzpurnější, (toho si s chutí zahrál Petr Tupý z Nového Jičína), obdrží od hejtmanova osobního strážce (této úlohy se s poněkud děsivou přesvědčivostí zhostil Jirka Kavala) trest zvaný špangle - což je obdoba skřipce, a protože se ani po strážcově výzvě: "Omluv se pánovi, máš poslední šanci!" nepokoří, je rovněž zastřelen. Pak představení, přes výzvy dětí z publika: "Pane vojáku, on se ještě hýbe!" končí.

Od dvou do čtyř probíhaly na nádvoří prezentace zbraní (chladných, palných i děla) s výkladem a ukázky táborového života. Ti, co měli chvíli volno, hltavě jedli, aby mohli vystřídat ty u stolků. Od čtyř do šesti následovala další bitva a poprava a do sedmi střeby pro diváky a pak soutěž v rychlostřelbě, které se účastnili Marek Fiala za KVH Ostrava (za minutu vypáli 2 a 3/4 výstřelu) Petr Tupý za KVH Nový Jičín (ten vypálil dva výstřely) a Richard z Brna ( 1 a 3/4 výstřelu). Pak se hejtman uvolil, že ukáže, jak se to má dělal, a kdyby mu byla neselhala puška, vypálil by rekordní 4 výstřely. Protože se soutěžící nemohli dohodnout, jak hodnotit ty 3/4 výstřelu, rozhodli se, že vystřelí všichni najednou, a zvítězí ten, kdo vystřelí jako první. Ke všemu odhodlaný hejtman vypálil za 14 vteřin, čímž si vysloužil prvenství - my jsme to věděli a přáli jsme mu to, Jičínu a Brnu to moc pod nos nešlo.

V sedm jsme ukončili program slavnostním nástupem a vyhladověle se vrhli na guláš. Večer jsme poseděli společně s druhými dvěma jednotkami a pak samostatně u stánku s předraženým pivem, jehož majitel s k nám družně přidal - na hejtmanovu duchapřítomnou výzvu ho tato družnost stála celé kuře a několik klobás jako pozornost podniku.

V neděli probíhal program stejně, až na to, že Mirka Harenčíka, kterému sobotní velení povážlivě vyčerpalo hlasový fond, zastoupil Michal Jenčo. Ranní nedělní bitva byla tak dobrá, že na chválu skoupé osazenstvo hradu se neudrželo a ústy kastelána sdělilo komentátorce: "Vy jste lepší a lepší!" a hejtmanovi: "Vy jste dobří! Jste fakt dobří!" Po ukončení programu v pět odpoledne jsme svá zpocená těla přesunuli do čistého civilního oblečení, zklividovali tábor a k velké nelibosti správy hradu vyjeli na hrad tolika auty, že v přepočtu na počet účinkujících by muselo být každé auto řízenou půlkou člověka.

Akce se povedla natolik, že si předseda, místopředseda a jednatelka nad pivem i přes ukvapenou dezerci zbytku jednotky sdělovali do dvou do rána, jak jsou na sebe pyšní a jak tentokrát šlapali jako výborně sehraný team. Také účast byla skoro stoprocentní. Jenom nás mrzelo, že nás tam nesedělo víc.

Leona Lange

autor a zodpovědná osoba tohoto příspěvku